fbpx

Jak nám naše kočky nosí neobvyklé dary (asi od vedle)

Miluju, když nám naše kočičí dámička Estafania ze svých vycházek a chviliček  strávených sama se sebou, místy se potulujíc nejrůznějším zakoutím nejenom naší, ale i sousedovic zahrad,  v tlamičce nosí domů různé dary…..Začalo to zcela nevinně. Stalo se tomu tak, že když prvně přinesla v zubech malou větvičku, svou velikostí podobnou té, s kterou jsme si předešlý den spolu hráli. Tak ji položila přede mě v obýváku na koberec, upřeně zírajic jen a jen na ni, s myslí zcela soustředěnou na onu mini haluz. Byla téměř až ve stavu tranzu, zcela se nehýbajíc, zřejmě čekala na moji reakci. Chvíli jsem tuto situaci pozorovala a  pak v pokušení ji pochválit, samou radostí jsem nevydržela a šla Esťonce dát za takový krásny čin, (hřálo mě pomyšlení, v jaké snaze se snaží takto rozdat radost nejenom sobě ale i mě) odměnu – v podobě kočičí mňamky. S následným pokračováním pochvalování ve formě kočičí  činorodé hry  a to v podobě SPOLEČNÝCH HRÁTEK s větvičkou.
Estafania
A takto to téměř každým dnem pokračovalo. Ne společnými hrátkami, ale rozvojem sběratelské schopnosti u kočky Esti. Nosila všelicos. 
Postupně se z původního záměrů klacíků aj. (tedy hraček), stávaly dary.  
Druhově opravdu rozmanité přírodniny, nevyjímaje popadanými klacíky, listím a to různorodého původu, i různé specialitky –  kolikrát to byl ku příkladu lístek, stále srostlý s větvičkou. Pro změnu v létě se její specializace neobešla bez šance, někdě pošmelit ty všude přítomné květiny. Jak a to ale, že?Než aby je sama trhala, zaměřila se na méně náročný sběr, než je tento druh. A to na nošení – tedy především snítek levandule, které děda sušil na zahradě.Chtě, nechtě, někdy mnohdy tomu byly i jiné byliny. Její chloubou se stala hlavně jedna z jejich předností, což je „úchylka“ na léčivky. Jak trhané, tak sbírané. Nejčastějšími byly mj. Heřmánek, Hluchavku, Chrpa, atd…. Ale její oko vidělo potenciál i v porůznu zkroucených dřívečkách či menších kamínkách. Mnohé a mnohé, nevešlo by se to sem, však vskutku mohu potvrdit, že ač nerada, tak opravdu neschopna si vzpomenout na vše, co naší kočičí dámě “prošlo mezi prsty“, že dary byly a budou širokospektrálního i přírodního původu. Shrnuto a podtrženo v kostce – nosila domu vždy a jen přírodniny.Prostě cokoliv, co pocházelo z  lůna matky Země a při cestách ji trnklo do nosu.Bylo tomu asi dva roky, co nerušena v  jejím chillínku, bloumala po oněch místech a to s možností neomezené návštěvy veškerého zahradního prostranství, schovávajíc se za domy rušné Hyblovi ulice. Avšak za této situace, zřejmě nikterak nerušena okolními vlivy, bez jediného jejího povšimnuti o tom, kolik ruchu je přítomno za ploty těchto kouzelných míst, narazila na něco neobvyklého! Zajímavého! Přitažlivějšího než doposud v těchto končinách viděla. V tu chvíli jakoby její mysl pozastavila!Opravdu vidí něco tak Skvělého?! Každopádně…. Mocinky moc jí to muselo zaujmout! A to víc než kdejaká, doposud pro ni poznaná, přírodnina!Dle nastíněné  situace skrze mou osobu, mohu posoudit, ač okem laika, ale letitého držitele již několikáté kočky domácí a křížence, že si musela pomyslet zřejmě asi něco takového:,,Ouvej, to je mi ale nadělení! Co je to za květinu? Nějaká novinka? Asi ano.Beru domů, vychovatelům! Pro radost z lásky! ”Vzala věc do úst a už si cupitala s těžkou vahou v tlamičce k vchodovým dveřím do domu. Věř či ne, její čin, i když až následně pochopíš proč, byl by posouzen dle ústavy a parlamentu ČR jako trestuhodný, a to ze strany poškozeného. Avšak vskutku její záměry byly čisté a podníceny touhou nás obdarovat.Ovšem, i bez vykonání trestu na nezbednici, si svoje odčinila. Raději bych použila hovorový výraz – odmakala.  
Aby vizi která je výsledkem  Esti plánu, dotáhla až do konce, musela vynaložit obrovské úsilí a plno rozhodnutí, pro ni neznámých! Nejenom že zvládne pokaždé atypičnost situace, vynaloží velkou vůli a potenciál bystrého úsudku, nenechá se zlákat negováním ale i  nadále stále věří! Věří, že to dá! Proto si stojí tak neoblomně a jde si za svým velkým cílem. Překonává překážky, s darem “šplhá” po (dle reálného úsudku rodičů a mého pohledu laika) nepočítatelném množství schodů, které jsou koncem až v druhém patře.Plna strastí přenašející přes schody ale i místo, které jakoby ještě bylo tak daleko, ale fakt daleko, od místa jen vyhlížejícího na práh našeho bytu…..
A najednou….
Kde se vzal, tu se vzal – na koberci v obývací místnosti, (přesněji řečeno v místech zřejmě považován Esťou, za část obýváku, které je svou účelností neschopno jiného využití, než  –  právě –  „kočičího odkládání dárků“)
 
„OBROVSKÝ“ PLYŠOVÝ MEDVĚD!!!!
 Ano a skutečně nás obdarovala zcela odlišným typem daru, než na který jsme doposud byli zvyklý. Hned na pohled byl zcela jiný. Lišil se nejenom svým prapůvodem ale i velikostí, tvarem a vlastně… ve zkratce řečeno, vším, co bylo námi doposud považováno jako DAR OD PANÍ ESTAFANIE.
Příspěvek vytvořen 19

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek